9.5.2023

  Běžím na běžícím pásu a čekám kdo ho zastaví. Nikdo to neudělá, nikdo jiný než já nemůže. Ale někdy, někdy by člověk tak moc chtěl aby z poza rohu přišel někdo, kdo na ten pás naskočí za něj a řekne ti, co máš udělat dál. Odpočívat, naskočit na jiný pás, být ticho nebo křičet, čekat nebo konat a ještě lepší by bylo, kdyby ti ten dotyčný řekl, že jestli uděláš tohle, dopadne to takhle a když tohle neuděláš tak bude tohle následovat...jak by se pak žilo bez té vlastní zodpovědnosti, bez rozhodování se sám za sebe, bez čekání co bude...beze strachu udělat krok vpřed či zad. Z kroku vzad se mi svírá žaludek. 

  Takže jak se z toho všeho vyhrabat ven? Svépomocí. Rozhoudnout se, vstát a udělat, nepolevit. Být svým nejlepším já, mi dřív přišlo hodně egoistické, možná arogantní...ale není. Dnes to vidím jinak. Je to vývoj, neustálý...je vtipný jak různý věci dochází různým lidem v různou dobu. Být tím nejlpeším já, jakým můžu být je vlstaně úplně nejvíc co sama sobě můžu dát.....