Někdo si ťuká na čelo a absolutně si to nedokáže představit, někdo si to nedovede představit a tak se staví na kafe, pokouká, prohodí pár slov o tom, že to máme pěkný, ale bejt by v tom nechtěl a někdo v tom vidí romantiku a představuje si romantický večery u kamen a letní pozorování hvězd a někdo v tom zas...

Vzpomínám si, jak jsem jako dítě, to už jsme byli přestěhovaný z Prahy na vesnici a já měla svůj pokoj, svoje útočiště, svoje shromaždiště dětských snů, ale to bych zase zabředával do toho, co všechno pro mě byl můj pokojíček a co všechno se tam odehrávalo, v dětské hlavě a nespoutaných představách. Vzpomínám si, jak tam sedím u svého psacího...

Všichni se za něčím honíme, někam se honíme, všechno chceme, vlastnit chceme, být nejlepší, nejúspěšnější. Chceme peníze. Chceme moc. Chceme vládnout. Trápíme se, děláme si starosti, bijeme se, bojujeme, zabíjíme, dáváme se si příkazy, manipulujeme, mstíme se. Závidíme. Ano i se milujeme, chceme být šťastní, chceme být dobří. Uznávaní.

V mý hlavě se můj život skládá z jednotlivých obrazů. Vyfantazírovaných obrazů. Všechno si v hlavě několikrát přemítám a vysnívám si dané situace, tak jak bych chtěla, aby byly, aby se staly. A i když se vědomě snažím o to, si to jak žiju užívat, stejně mi ta moje palice utíká k tomu vysněnému AŽ.